Helsinské metro je v současné době nejsevernější na světě a je jediné ve Finsku. Idea stavby metra v Helsinkách byla schválena Výborem pro plánování a výstavbu v roce 1958. První projekt byl připraven v březnu roku 1963 a měl celkem 108 stanic. Po dlouhých diskusích 7. května 1969 městská rada rozhodla postavit pouze jednu linku metra: Kamppi — Itäkeskus.
První fáze výstavby metra v Helsinkách byla zahájena v září roku 1969. Zkušební úsek trati z depa (čtvrtˇ Helsinky Roihupelto) do Herttoniemi byl dokončen v roce 1971. Ve fázi testování se však projevilo několik problémů včetně nedostatků týkajících se kolejových vozidel metra. Všechny generální práce byly dokončeny k roku 1977, ale zprovoznění první linky metra trvalo ještě zhruba pět let.
Dne 1. června 1982 v 5 hodin 32 minut začal provoz souprav metra s cestujícími mezi stanicemi Hakaniemi a Itäkeskus. První dva měsíce bylo metro v Helsinkách v provozu pouze ve všední dny a pouze během špiček. Na začátku července roku 1982 byl provoz metra prodloužen ze stanice Hakaniemi do stanice Rautatientori.
Oficiální slavnostní otevření metra v Helsinkách se konalo 2. srpna 1982 ve stanici metra Rautatientori (Železniční náměstí). Je určitě zajímavé, že z důvodu existence dvou úředních jazyků ve Finsku – finštiny a švédštiny, mají všechny stanice metra dva názvy a stanice jsou ohlašovány v obou jazycích.
Do listopadu roku 2017 mělo helsinské metro jen jednu linku. Z přestupní stanice Itäkeskus nacházející se na této lince soupravy metra střídavě odjížděly ve dvou směrech: po severní odbočce Itäkeskus – Mellunmyaki a po jižní odbočce Itäkeskus – Vuosaari.
Nehledě na zpoždění otevření nového úseku, který prodloužil linku metra na západ, již od 15. srpna 2016 (původní datum otevření) byla jediná linka metra rozdělena na dvě: M1 a M2.
Po několika odložení zprovoznění „západního“ metra bylo 18. listopadu 2017 konečně otevřeno osm nových stanic. Helsinské metro tak bylo rozšířeno na západ a začaly plně fungovat dvě linky metra: M1 – mezi stanicemi Matinkylä a Vuosaari a M2 – mezi Tapiola a Mellunmäki.
Text and photos: Boris Kogut